Le Grand Hôtel du Markstein, který se v poválečných letech (1914–1948) stal prvním lyžařským střediskem v pohoří Vogézy, má fascinující historii. Tento ambiciózní projekt vznikl díky iniciativě pana Adolpha Schlumbergera, průmyslníka z Guebwilleru.
Myšlenkou bylo postavit luxusní hotel, slavný Grand-Hôtel, a druhý podnik, Hôtel Belle-Vue, s cílem přilákat náročnou klientelu a konkurovat světově proslulým palácům, jako jsou ty v Chamonix a St. Moritz ve Švýcarsku.
Výstavba těchto hotelů byla monumentální úkol, prováděný za pomoci krumpáče a lopaty v období od roku 1927 do roku 1930. Tyto podniky se staly ikonickými místy regionu, nabízejícími luxus a pohodlí návštěvníkům hledajícím únik do nádherné horské krajiny Vogéz.
Bouřlivá historie Grand Hôtel du Markstein pokračuje jeho odkupem Alsasko-lotrinskou penzijní kasou, která jej provozovala nepravidelně. Později byl hotel během druhé světové války obsazen německou armádou. Po skončení bojů se Alsasko-lotrinská penzijní kasa sloučila se SNCF a provoz hotelu se změnil na učňovský tábor, ale tento podnik nebyl úspěšný a hotel byl opět opuštěn.
V roce 1950 byl v prostorách hotelu zřízen přístřešek nazvaný ABRI, který měl turistům umožnit občerstvení. Tento provoz však nebyl ziskový a ABRI byl na mnoho let uzavřen. Kolem roku 1960 koupila Grand Hôtel Asociace Turismus a Práce pod záštitou CGT s cílem vytvořit Centrum lidových prázdnin. Navzdory zvýšení kapacity na 300 lůžek byly zastaralé zařízení překážkou provozu centra, které nakonec upadlo.
V reakci na tuto situaci založila asociace SCI (Société Civile Immobilière) ve spolupráci s několika podnikatelskými výbory, z nichž některé měly národní význam, například Air France. Byl zaveden ambiciózní plán modernizace, včetně výstavby krytého bazénu. Cílem SCI bylo proměnit Grand Hôtel v centrum mezi hotelem a rekreačním střediskem s 375 lůžky, komfortními pokoji, restaurací, barem, sály pro animace, konference a relaxaci, a také se školou běžeckého lyžování.
Po slavnostním otevření v květnu 1972 zažil rekreační areál LES CRETES prosperující desetiletí, charakterizované mladým a dynamickým týmem a regionálním vedením, které začlenilo vesnici do ekologického a sociálního kontextu. Mezi lety 1973 a 1985 hotel každoročně hostil mezi 800 a 1000 mladých lidí a důchodců, ale provoz byl bohužel ztrátový.
Na tuto situaci mělo vliv několik faktorů, zejména selhání pojištění pro pokračování investic a ztráta zájmu veřejnosti o sociální turistiku. Navíc došlo k chybám v řízení, včetně ztráty podpory CGT, hlavního dodavatele TOURISME ET TRAVAIL, který byl přeměněn na TOURISTA, podnik řízený generálním ředitelem.
Přestože byl v červenci a srpnu 1987 hotel plně obsazen, nezbytné investice k dosažení bezpečnostních standardů nebyly provedeny, což vedlo k rozhodnutí Regionální bezpečnostní komise o uzavření LES CRETES dne 19. června 1994.
Projekt oživení, vyžadující značné investice veřejných institucí a spoluvlastníků, bohužel neuspěl. V důsledku toho byl hotel koupen realitním developerem z Mulhouse, který plánuje jeho přeměnu na apartmány typu rekreační rezidence.
