Le Grand Hôtel du Markstein, který se v poválečných letech (1914–1948) stal prvním lyžařským střediskem Vosges, má fascinující historii. Díky iniciativě pana Adolpha Schlumbergera, průmyslníka z Guebwilleru, se tento ambiciózní projekt zrodil.
Myšlenkou bylo postavit hotel vysoké úrovně, slavný Grand-Hôtel, a druhý podnik, Hôtel Belle-Vue, s cílem přilákat movitou klientelu a konkurovat světově proslulým palácům, jako jsou ty v Chamonix a St. Moritz ve Švýcarsku.
Stavba těchto hotelů byla obrovským úkolem, který byl dokončen za pomoci krumpáče a lopaty v období od roku 1927 do roku 1930. Tyto podniky se staly ikonickými orientačními body regionu, nabízející luxus a pohodlí návštěvníkům hledajícím únik do nádherné horské krajiny Vosges.
Bouřlivá historie Grand Hôtel du Markstein pokračuje jeho odkupem penzijním fondem Alsaska-Lotrinska, který jej provozoval nepravidelně. Později byl hotel obsazen německou armádou během druhé světové války. Po skončení bojů se penzijní fond Alsaska-Lotrinska sloučil se SNCF a provoz hotelu se změnil na učňovskou kolonii, ale tento podnik nebyl úspěšný a hotel byl opět opuštěn.
V roce 1950 byl v prostorách hotelu zřízen přístřešek nazvaný ABRI, aby turisté mohli dostat něco k jídlu. Tento provoz se však neukázal jako výnosný a ABRI byl po mnoho let uzavřen. Kolem roku 1960 koupilo Grand Hôtel Sdružení cestovního ruchu a práce pod záštitou CGT s cílem vytvořit Lidové rekreační středisko. Navzdory zvýšení kapacity na 300 lůžek byly zastaralé zařízení překážkou provozu tohoto střediska, které nakonec upadlo.
V reakci na tuto situaci sdružení založilo nemovitostní společnost SCI (Société Civile Immobilière) ve spolupráci s několika podnikatelskými výbory, z nichž některé měly celostátní význam, například Air France. Byl zaveden ambiciózní plán modernizace, včetně výstavby krytého bazénu. Cílem SCI bylo proměnit Grand Hôtel v zařízení mezi hotelem a rekreačním střediskem, nabízejícím 375 lůžek, plně vybavené pokoje, restauraci, bar, společenské místnosti, konferenční a odpočinkové prostory a také školu běžeckého lyžování.
Po slavnostním otevření v květnu 1972 zažil Rekreační areál LES CRETES prosperující desetiletí, které bylo poznamenáno mladým a dynamickým týmem a regionálním vedením, jež začlenilo areál do ekologického a společenského kontextu. Mezi lety 1973 a 1985 hotel každoročně přivítal mezi 800 a 1000 mladých lidí a důchodců, ale bohužel provoz byl ztrátový.
Na tuto situaci mělo vliv několik faktorů, zejména selhání pojištění pro pokračování investic a ztráta zájmu veřejnosti o sociální cestovní ruch. Navíc došlo k chybám v řízení, zejména ztrátě podpory CGT, hlavního dodavatele TOURISME ET TRAVAIL, který byl přeměněn na TOURISTA, podnik řízený jednatelem.
Přestože byl v červenci a srpnu 1987 hotel plně obsazen, nezbytné investice k dosažení bezpečnostních norem nebyly provedeny, což vedlo k rozhodnutí Krajské bezpečnostní komise o uzavření LES CRETES dne 19. června 1994.
Projekt oživení, vyžadující značné investice veřejných orgánů a spoluvlastníků, bohužel neuspěl. V důsledku toho byl hotel koupen nemovitostním developerem z Mulhouse, který plánuje jeho přeměnu na byty typu rekreačního bydlení.
